Vídeň
A je to tady… Vánoce se blíží, k tomu neodmyslitelně patří nákupy, vánoční trhy, punč, voňavé cukroví atd.
Je sobota 6. prosince 5 hodin ráno a my dva s kamarádkou Terkou sedáme do auta a vydáváme se na asi čtyř hodinovou cestu na vánoční trhy do Rakouské metropole, Vídně.
Všechno jde jako po másle, ale po přejetí hranic se cesta jaksi komplikuje, vzhledem k tomu, že Rakušané začali konečně stavět dálnici směrem k nám, plahočíme se, dalo by se říct po staveništi, ale my se nevzdáváme a směle pokračujeme k cíli…
Předem jsme si na internetu našli nejlevnější garáže, jaké se daly v centru velkoměsta najít, takže jsme se vyhnuli pozdějšímu zklamání z rychlého zmizení peněz z peněženky… Vítr nám ale málem udělal jeden dálniční most, přes který nás „bratři Tomovi“ vedli a nechtěli se mu za žádnou cenu vyhnout. Šlo o to, že na tento úsek bylo zapotřebí mít dálniční známku, ale uznejte sami, že kvůli třem kilometrům se nám ji opravdu kupovat nechtělo, byli to sice nervy a Lukiho jsem v autě proklínala, ale nakonec vše dopadlo dobře…
Nejdříve jsme se vydali za kulturou a prošli jsme, dá se říct ta nejznámější místa Vídně. Díky vhodně vybranému místu k parkování, jsme se mohli vydat rovnou do samého historického srdce tohoto císařského města. Tak se po chvíli chůze můžeme kochat pohledem na Leopoldovo muzeum, které stojí přímo u dalších slavných muzeí, přírodovědného a uměleckého, na Maria Terezien Platz. Dále pokračujeme do srdce Habsburské moci, do královského paláce Hofburg, odkud se nám poprvé naskýtá úžasný pohled na Vídeňskou radnici, Rathaus, v krásné vánoční výzdobě, kdy jednotlivá okna představují dny, jako na adventním kalendáři. Samotným Hofburgem pouze procházíme a na exkurzy se nevydáváme. Je zde totiž neuvěřitelné množství Rusů a Čechů.
Naše další kroky směřují k další slavné vídeňské ikoně, k Stephansdomu na luxusní Kärntner strasse, která je nádherně vyzdobená, ostatně jako celá Vánoční Vídeň. Pro upřesnění Stephansdom je ta velká katedrála, kterou můžete vidět v úvodní znělce k další vídeňské klasice, Komisaři Rexovi. Vraťme se ale o kousíček zpátky a podívejme se taky na něco málo z moderního rakouského umění, na galerii moderního umění, na Albertinu. Tato na první pohled vcelku nenápadná budova skrývá jedno malé překvapení a to střechu nad svým vstupem, která je zajímavým zpestřením v jinak plně historickém centru metropole.
Od Stephansdomu se vydáme na procházku mimo turisticky oblíbené centrum a naše další kroky vedou do zábavního parku v Pratru. Je to zajímavý kontrast, jelikož historické centrum je plné až k prasknutí, oproti tomu „běžná Vídeň“ je liduprázdná.
Před vstupem do klidové oblasti Vídně, jejíž součástí je slavný zábavní park, nás zaujme zajímavě řešené vlakové nádraží, uprostřed kruhového objezdu.
Dobrou zprávou je, že vstup do zábavního parku je zdarma, placené jsou pouze jednotlivé atrakce, bohužel v zimě je jich většina odstavena, tak se vydáváme aspoň na jednu, ale o to zajímavější, na Vídeňské kolo. Článek o Vídeňském kole připravujeme a brzy se na našich stránkách také objeví, takže v tuto chvíli se zmíním pouze o tom úžasném výhledu na celou Vídeň, která je opravdu rozlehlá. Jelikož stojí téměř výhradně na rovině, vidíte ji opravdu celou. Pravdou ale zůstává, že pražské panorama je zajímavější, Vídeň není tolik rozmanitá. Kolem ostatních atrakcí pouze procházíme a vydáváme se zpátky do centra, směrem k trhům. Tedy pardon, prvně jsme se vydali směrem k Schönbrunnu, ale to jsme po chvíli vzali a vydali se skutečně k trhům. Možná bychom na Schönbrunn dojeli metrem, ale vyznat se v místní dopravě není pro cizince nejjednodušší. Tak jsme to ještě zkusili pěšky. Došli jsme se podívat na krásné letní královské sídlo Belveder, kde jsme si dali úžasné gnochi a celí znavení jsme se rozhodli jít už konečně k cíli naší cesty, na Vídeňské trhy.
Byla už tma a vše nádherně svítilo, všude voněl punč a svařák. Jen těch lidí by tam mohlo být trošičku míň. Nakoupili jsme si pár suvenýrů a dali si úžasný punč z krásných hrnků (sice 6€ za punč+ hrníček už tak pěkná cena nebyla, ale neutrácíme tak každý dne, no ne?
), které jsme si nechali na památku. Taky jsme vyzkoušeli slavné Mozartovy koule, ale podle mě na nich není nic tak zvláštního.
Kolem šesté hodiny jsme se plní zážitků a s nohama dlouhýma tak kilometr došourali do auta a vydali se na cestu do malého penzionku kousek za hranicemi, kde jsme měli přespat…
Myslím si, že to byl dobrý nápad zajistit si nocleh, protože jsme po celém dni byli opravdu hodně unavení. Doporučit můžeme penzion Slunečnice v Dolních Dunajovicích, sice jsme neměli zajištěné jídlo, ale ubytování bylo kvalitní a na přespání více než dostačující.
Ráno jsme se potom vydali na cestu do Ostravy a celý výlet šťastně ukončili.MK