Rožnov pod Radhoštěm
Asi před 14. dny jsem se dočetla, že v Rožnově proběhne den hrnčířů a dráteníků. Velmi mě to zaujalo, byla jsem pevně rozhodnutá udělat všechno pro to, abych se zase jednou mohla jet podívat za kulturou…
A opravdu, zadařilo se, ráno jsme s Lukim vstávali v 6:30, abychom se stihli nasnídat, nabalit všechno potřebné a v nějakém normálním čase dojet na místo. Byli jsme trochu časově omezení, protože Lukáš musel jít na odpolední.
Každopádně v 8 hodin jsme (já, Luki a moje sestra Renáta) plni očekávání nasedali do auta. Po necelé hodině plynulé jízdy jsme dorazili na místo, zvolili jsme cestu přes Příbor a Frenštát pod Radhoštěm. Asi 5 minut chůze od dřevěného městečka se nachází prostorné parkoviště, jak jinak než zpoplatněné, platí se 70 Kč na den. Byli jsme zde jedni z prvních, takže jsme se nemuseli potýkat s žádnými komplikacemi, které většinou hledání vhodného parkovacího místa doprovázejí.
Naproti vstupu do městečka se nachází nová budova, kde jsou umístěné pokladny (v nich je možnost zakoupit vstupenky na všechny tři okruhy), obchod se suvenýry, toalety a v prvním patře je výstava, zaměřena na lidové tradice a řemesla.
Paní podkladní byla velmi šikovná, takže fronta, která se nám zdála jako dlouhý had, se velmi rychle rozprchla a my se mohli vydat do centra dění.
Už před vstupem do městečka stály budky s různými „tretkami“, tolik typickými pro dnešní poutě, z toho důvodu jsem se trochu obávala, co nás čeká uvnitř. Ale musím říct, že jsem byla mile překvapena… Jako bychom se vrátili v čase, po celém městečku byly malé krámky s různými druhy keramiky a šperky z drátků. Každý si zde musel přijít na své. Tolik hrníčků, misek, talířků, květináčů, džbánků, ozdůbek a spousty dalších věcí z keramiky jsem nikde v takovém množství neviděla. Někteří prodejci dokonce chodili v dobových kostýmech. U jedné hospůdky hrála cimbálová hudba…
Všechny chaloupky, až na radnici, která je stále v rekonstrukci, byly otevřené. Prohlídky jsme se ale nezúčastnili, přece jen jsme zde byli nedávno a všechno jsme si důkladně prošli, zastavili jsme se akorát na poště, ze které jsme rozeslali pozdravy. Menší zastávku jsme si také udělali v pile, kde připravili výstavu věnovanou řeznickému řemeslu. Mně osobně se to líbilo, mohla jsem srovnat průběh zabíjačky kdysi a v dnešní době a navíc tvůrci si doopravdy vyhráli se všemi detaily, na zemi a stěnách byly dokonce reálně zachycené cákance krve.
Ve dvě hodiny bylo připraveno vystoupení hostů z Taiwanu, měli předvádět obdobu našeho folkloru, ale to už jsme bohužel neviděli, protože náš čas vyhraněný pro tento výlet se neúprosně chýlil ke konci a navíc jsme zde byli už 2 hodiny, všechno, co jsme chtěli vidět, to jsme viděli, takže nás zde už nic nedrželo. Možná tak trochu pocit hladu, který se začínal pomalu ozývat, ale hospůdky byly tak nacpané k prasknutí, že jsme se rozhodli jet raději o dům dál…
Den hrnčířů a dráteníku se místním hodně vyvedl a já věřím, že pro mě nebyl posledním. Navíc se chystám na pekařskou sobotu, která bude 18.7. a podle mě nebude o nic méně zajímavá a o to více voňavá.
Cestou domů jsme zvolili jinou trasu, teď jsme mířili na Valašské Meziříčí, chtěli jsme se stavit na oběd v Hodslavicích, ale nějak jsme se zakecali a minuli odbočku, takže nakonec jsme dojeli až do Teplic nad Bečvou. Oběd jsme si dali v motorestu Vápenka, bylo to takové příjemné místo. Jídlo měli celkem rychle a navíc dělají docela velké porce za přijatelnou cenu. Já doporučuju palačinku se šlehačkou a broskví, je to opravdu dobrotkaJ.
Plni nových zážitků a dobrého jídla jsme se nakonec vydali na asi hodinovou cestu domů.
MK