MaLu- naše rady na výlety

Probudili jsme se do deštivého rána, což nás vůbec nepotěšilo, protože jsme si chtěli udělat dlouhou procházku po okolí Horní Lhoty.

Se snídaní jsme se celkem loudali, protože jsme pořád nevěděli, co podnikneme, takže nás nic nehonilo. Najednou dostal Lukáš nápad – pojedeme do Lednicko-Valtického areálu. Když to slyšel jeho taťka, tak si myslel, že jsme se zbláznili, jednak bylo hrozné počasí a na druhou stranu bylo docela pozdě a navíc se Luki musel navečer účastnit rodinné večeře, tudíž navrhoval nějaký výlet nejlépe za humna, třeba takové muzeum Tatra Kopřivnice.

Nicméně jsme se nenechali odradit a za 30 minut už jsme seděli v autě. Cesta byla hrozná, ale to jen z důvodu, že místy lilo tak, že člověk pořádně neviděl ani kapotu auta, ale i přesto jsme pomalu pokračovali k cíli.

Čím blíže jsme byli, tím lépe bylo, nakonec vylezlo i sluníčko, které se udrželo až do večera.

Zámek jsme našli bez větších problémů, Lednice jsou totiž taková malá vesnička a zámek se v ní opravdu vyjímá.

Zaparkovali jsme na placeném parkovišti, asi 5 minut chůze od zámku. Nejprve jsme si prošli zahrady, jsou opravdu krásné. Zámek se mi už tak moc nelíbil, je celý oprýskaný nebo zastavěný lešením. Ale to je možná tím, že právě prochází rekonstrukcí.

Najít pokladnu bylo trochu komplikované, protože jsme v té změti železa přehlídli vstup, ale naštěstí jsme se pak správně vymotali.

Přišli jsme akorát včas na první odpolední prohlídku II. Okruhu (okruhy jsou celkem 3, ale tento nás zaujal nejvíc), která začínala v 1 hodinu. Koupili jsme si vstupenku, coby studenti jsme platili 70 Kč a vyčkávali na našeho průvodce. Na minutu přesně, kde se vzal, tu se vzal, stál před námi chlapík menší postavy, zarostlý jako Runcajs a s trochu přetékajícím bříškem. Vyšli jsme za ním do prvního patra, kde prohlídka začínala.

Jakmile náš průvodce spustil, byli jsme všichni mrtví smíchy, v životě jsem se při prohlídce nějakého zámku takhle nebavila a nikdy mě nic tak hrozně nezaujalo. Všichni jsme poslouchali se zatajeným dechem. Jeho projev byl pojat velmi humorně, doplněný řadou trefných poznámek.

Zámek byl opravdu krásný, prošli jsme si dámskou ložnici, kulečníkový salónek, pokoj pro služebné, jídelnu, koupelnu, dětský pokoj, kapli a spoustu dalšího. Taky nám byly předvedeny slavné schody, které jsou, jak asi skoro každý ví, vyrobeny z jednoho kusu dřeva.

Když jsme došli na konec naší cesty, nikomu se nechtělo odejít. Kdyby to šlo, hned bychom šli ještě jednou.

Čas neúprosně ubíhal dál a my pomalu dostali hlad. Líbila se nám restaurace hned vedle parkoviště, ale zrovna se tam konala svatba, takže jsme se rozhodli popojet do Valtic.

Zastavili jsme přímo na náměstí, kde po nás výjimečně nikdo nechtěl žádné peníze. Pomalu jsme došli až k zámku, pěkně jsme se kolem něj prošli, ale na prohlídku už se nám nechtělo. A upřímně tenhle zámek se mi moc nelíbil, nevím proč, ale přišel mi takový nezajímavý. Nejsou u něj ani žádné zahrady, vzadu je jen nějaký lesík.

Sešli jsme po zámeckých schodech, přímo pod zámkem jsme narazili na takovou malou příjemně vyhlížející restauraci. Naše kručící břicha se ozývala víc než dost, takže jsme rozhodli vejít a dobře jsme udělali.

Restaurace byla zařízena v moderním a zároveň starodávném stylu, ale s takovým citem, že se nic s ničím nebilo a interiér působil velmi příjemně. Dali jsme si těstoviny, i přestože byla restaurace plná k prasknutí, tak jsme na ně nemuseli dlouho čekat. Obsluha zde byla velmi příjemná a pohotová, porce dělají dostatečně velké a hlavně chutné.

Když jsme se najedli a zaplatili, udělali jsme ještě okruh po náměstíčku a pomalu se vydali na cestu do Ostravy.

MK